Co je rizikové chování v dopravě

Děti patří v dopravě mezi nejvíce ohrožené účastníky, a to zejména z důvodu postupného dozrávání kognitivních funkcí spojených mimo jiné s rozvojem abstraktního myšlení, schopností vnímání rizik a předvídatelnosti, ale také z důvodu fyzické křehkosti a malého vzrůstu. Schopnost posuzovat nebezpečí v dopravě souvisí s věkem. Pro bezpečný pohyb v dopravě je nutné, aby děti měly rozvinutou schopnost rozpoznávat a predikovat ohrožení a byli pozorní. Oproti dospělým děti neumí na rizika v provozu adekvátně reagovat, jejich reakční doba je delší. Děti také hůře odhadují vzdálenost nebo rychlost.  Častým faktorem přispívajícím vzniku dopravní nehody, u které je účastníkem dítě, bývá nesoustředěnost nebo nezkušenost dítěte (např. nenadálé vkročení do silnice).
Vedle úrovně zralosti a dalších faktorů na straně dítěte jsou dalšími zdroji ohrožení pro dítě v dopravě ostatní účastníci a dopravní prostředí.

 

Jako rizikové chování v dopravě označujeme takové jednání, které je ohrožující (ohrožení se může týkat sebe sama i ostatních), může vést k dopravním kolizím a v důsledku toho k úrazům nebo úmrtím. Základní dělení účastníků dopravy se řídí skupinami, kterých se dotýká, a to jak těch, kteří řídí motorové vozidlo, tak těch, kteří motorizovaný prostředek nemají. Děti a studenti se účastní dopravy nejčastěji jako:

* chodec,
* cyklista,
* cyklista v městském prostředí,
* cestující hromadnou dopravou,
* spolujezdec v motorizovaném vozidle,
* řidič mopedu nebo motocyklu s objemem do 50 cm3.

 

Další dělení rizika v dopravě ve vztahu ke školní prevenci může být podle věku, resp. vývojového stádia dítěte:
* Děti do 3 let se v silničním provozu pohybují v doprovodu dospělých zodpovědných za jejich bezpečí. Děti samy jsou v dopravě nezkušené, nedokážou předvídat vývoj situace a jejich pozornost je nesoustředěná.
* Děti v předškolním věku mají již povědomí o bezpečném chování v dopravě, nadále ale obtížně pracují s časovostí, těžko předvídají a nedohlédnou důsledky, mají nepřesný odhad rychlosti a vzdálenosti, pozornost bývá rozptýlená a zkušenosti s chováním v dopravě jsou u těchto dětí omezené.
* V období mladšího školního věku jsou děti díky cestě do školy již aktivnější v dopravě. Mají zpravidla vědomí o bezpečném chování chodce a částečně i cyklisty, jezdí sami hromadnou dopravou. Zkušenosti jsou bohatší než v předchozím období, nicméně nejsou vždy dostačující, a i nepozornost může být rizikem (rozptýlení bývá důsledkem komunikace, hry, užívání mobilního telefonu nebo poslechu hudby).
* Od 12 let, v období staršího školního věku a následně adolescence, jsou děti plnohodnotnými účastníky silničního provozu. Jejich kognitivní a motorické schopnosti jsou již dostatečně zralé pro vyhodnocení situace i pro adekvátní reakce chodce nebo cyklisty, později i řidiče.

 

Rizikové chování v dopravě můžeme dělit také podle typu samotného rizikového chování např. na:
* rizikové chování způsobené vlivem návykových látek (alkohol a jiné drogy),
* rizikové chování způsobené neznalostí dopravních předpisů,
* rizikové chování způsobené osobnostními faktory (agresivní jednání, vyhledávání vzrušujících zážitků, přeceňování vlastních schopností, akceptování rizika atp.).

 

Rizikovým chováním v dopravě je takové chování, které je v rozporu s pravidly silničního provozu a dopravními předpisy, dále agresivní chování nebo také např. neočekávané nebo nezvyklé chování. Eliminace takového chování vede např. ke snížení nehod, psychickým i fyzickým traumatům způsobených v dopravě, úmrtí, materiálních škod a dalším újmám.
V oblasti školní prevence rizikového chování v dopravě se zaměřujeme na předcházení nebo eliminaci rizikového chování v dopravním systému. Příkladem může být dopravní výchova na školách, případně výcvik a výchova v autoškolách (např. pro studenty středních škol).

 

V rámci prevence rizikového chování v dopravě má tedy vedle všeobecné specifické prevence své významné místo i nespecifická prevence, a to zejména v podobě volnočasových aktivit a her. Vhodné může být také využití nespecifické prevence např. v rámci jiných aktivit nebo ve školní družině, kde je možné pozitivně ovlivnit jak zdravé návyky a postoje, tak zvyšovat schopnosti vhodné interpersonální komunikace. Vedle cílených programů specifické prevence může být oblast prevence rizikového chování v dopravě podpořena tak, že jsou doplněny např.:
* dopravní besedy v prostředí školní třídy realizované ve spolupráci s dopravním policistou, dopravním psychologem, vyškoleným pedagogem atp.
* použití multimediálních pomůcek – audiozáznam, videozáznam, PC hry, přehrávání scének, použití ilustrovaných materiálů (např. pro výuku dopravního značení),
* praktický nácvik na dopravním hřišti,
* exkurze (pracoviště dopravní policie, dopravní podnik aj.).