Manuál pro tvorbu Preventivního programu školy
Cílem tohoto materiálu je poskytnout školám a jejich pracovníkům, kteří se podílejí na školní prevenci rizikového chování, nástroj k tvorbě Preventivního programu školy (dále též PPŠ), jak jej definuje Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže (Dokument MŠMT č.j.: 21291/2010-28) a Vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních (č.197/2016 Sb. novelizující vyhlášku č. 72/2005 Sb.)
Materiál sám o sobě nepředstavuje vlastní PPŠ. Nepopisuje konkrétní aktivity, ale nabízí rámec nebo osnovu pro tvorbu tohoto dokumentu. Nabízí kroky, které je třeba učinit k tvorbě komplexní prevence.
Všechnu povinnou dokumentaci naleznete na webových stránkách MŠMT.
Metodický materiál přímo navazuje na Formulář pro tvorbu PPŠ, klade důraz na smysluplnost jednotlivých kroků a jejich specifika ve školním prostředí.
Materiál sám o sobě nepředstavuje vlastní PPŠ. Nepopisuje konkrétní aktivity, ale nabízí rámec nebo osnovu pro tvorbu tohoto dokumentu. Nabízí kroky, které je třeba učinit k tvorbě komplexní prevence.
Všechnu povinnou dokumentaci naleznete na webových stránkách MŠMT.
Metodický materiál přímo navazuje na Formulář pro tvorbu PPŠ, klade důraz na smysluplnost jednotlivých kroků a jejich specifika ve školním prostředí.
Pět kroků při tvorbě PPŠ
Krok 1: Charakterizujte Vaši školu
Krok 2: Analyzujte výchozí situaci
Krok 3: Stanovte cíle PPŠ
Krok 4: Vytvořte soubor aktivit pro cílové skupiny
Tento dokument připravil tým PCPP na základě činnosti pracovní skupiny jejímiž členy byli:
Mgr. Jan Žufníček
Mgr. Miroslav Hricz
PhDr. Lenka Vatrtová
Bc. Petr Syrový
Ing. Věra Nouzová
Mgr. Nina Janyšková
PhDr. Zdeňka Klesnilová
PhDr. Lenka Vatrtová
Bc. Petr Syrový
Ing. Věra Nouzová
Mgr. Nina Janyšková
PhDr. Zdeňka Klesnilová
Za pomoc při tvorbě dokumentu jim tímto srdečně děkujeme.
Poděkování patří také PhDr. Lence Skácelové, která po celou dobu naší práce poskytovala odborné konzultace a Mgr. Hettnerovi, jehož materiály týkající se Minimálního preventivního programu nám byli více než inspirací.
Poděkování patří také PhDr. Lence Skácelové, která po celou dobu naší práce poskytovala odborné konzultace a Mgr. Hettnerovi, jehož materiály týkající se Minimálního preventivního programu nám byli více než inspirací.
