Home Sexuálně-rizikové chování
wellness centrum san antonio cialis koupit Patio drogy metairie la
seznam článků
Sexuálně - rizikové chování
HIV/AIDS
Jak se virus HIV přenáší
Jak se virus HIV se nepřenáší
Prevence HIV/AIDS
Herpes simplex
Kondylomata
Záněty předkožkového vaku
Granuloma inguinale
Svrab
Veš muňka
Lymfogranuloma venereum
Měkký vřed
Syfilis
Kapavka
Organizace, informace
Všechny strany

 

 

 

 

Sexuálně rizikové chování je soubor projevů chování, které doprovázejí sexuální aktivity a současně vykazují rizika v oblasti zdravotní, sociální a dalších oblastech. Takové chování může být přitom ve společnosti relativně častým jevem (např. nechráněný pohlavní styk při náhodné známosti, promiskuitní chování nebo rizikové sexuální praktiky). Do této oblasti zařazujeme také kombinaci více typů rizikového chování (např. kombinaci užívání návykových látek a rizikového sexu) a také nové trendy zvyšující riziko především v oblasti sociální (např. zveřejnění intimních fotografií na internetu, jejich zasílání mobilním telefonem, či nahrávání na video). Takové aktivity totiž přinášejí vysoké riziko zneužití takového materiálu.


AIDS, z anglického Acquired Immune Deficiency Syndrome, česky Syndrom získaného selhání imunity, je soubor příznaků a infekcí, který je následkem poškození imunitního systému člověka virem HIV. Nemoc HIV/AIDS byla poprvé zaznamenána v roce 1981 a od té doby se jí nakazily desítky milionů lidí, nejhůře postižené jsou některé africké státy. Přestože se léky na tlumení HIV/AIDS neustále zdokonalují, nemoc stále zůstává nevyléčitelnou a smrtelnou.


 

Jak se virus HIV přenáší

Virus HIV je velmi citlivý k zevním vlivům, ničí ho běžné fyzikální a chemické prostředky, např. teplota nad 60o C, běžné dezinfekční prostředky, např. chlorové preparáty. Po zaschnutí virus HIV záhy hyne.
Virus HIV se vyskytuje v tělesných tekutinách, zejména v krvi, spermatu, poševním sekretu a v mateřském mléku. Aby došlo k infekci musí do organismu člověka proniknout určité množství viru HIV, hovoříme o tzv. infekční dávce. Jsou známy pouze tři způsoby přenosu infekce HIV:

1. Nechráněným pohlavním stykem
Jde o nejčastější cestu přenosu. Vysoce riziková je kondomem nechráněná soulož do pochvy a konečníku s partnerem, u něhož si nejsme naprosto jisti, že je HIV negativní. Bez rizika není ani nechráněná soulož do úst (orální sex). Riziko je nejvyšší při nechráněném styku do konečníku, jak pro pasivního partnera při styku dvou mužů, tak i pro ženu u heterosexuálních párů. Riziko přenosu infekce HIV z muže na ženu je výrazně vyšší než z infikované ženy na muže, což souvisí s vyšším množstvím viru HIV ve spermatu než v poševním sekretu.
Dostatečnou ochranu, i když ne stoprocentní, poskytuje pouze kondom (prezervativ). Přerušovaná soulož ani hormonální antikoncepce nepředstavuje vůbec žádnou ochranu před infekcí HIV a jinými sexuálně přenosnými infekcemi. Poševní pesar snižuje riziko HIV jen nepatrně.

Riziko nákazy virem HIV dále zvyšuje přítomnost jiných sexuálně přenosných infekcí, oděrek a poranění v oblasti pohlavních orgánů. Vhodné je tedy používat při chráněném sexuálním styku zvlhčující prostředky, tzv. lubrikační gely. Je nezbytné používat lubrikační prostředky na bázi vodních roztoků. Lubrikační prostředky na tukové bázi totiž ochranné vlastnosti latexového kondomu narušují.
Také při orálním sexu, tedy při dráždění pohlavních orgánů partnera ústy, nelze možnost nákazy vyloučit. Riziko se zvyšuje při kontaktu úst s ejakulátem (spermatem a preejakulační tekutinou), poševním sekretem a zejména při styku s menstruační krví. Obdobně je tomu při výskytu jiných sexuálně přenosných infekcí u některého z partnerů. Ochranou je buď použití kondomu u muže nebo alespoň zamezení styku s pohlavními sekrety jak u muže, tak u ženy.

2. Krevní cestou
a) podáním infikované krve nebo krevních přípravků. V současné době je tento způsob přenosu v rozvinutých zemích, mezi které naše země patří, téměř vyloučen.V České republice jsou od roku 1987 všichni dárci krve kontrolováni, zda jejich krev není infikována virem HIV. Při drobných poraněních je nebezpečí nákazy virem HIV od infikovaného člověka nepravděpodobné, protože k infekci je třeba určité množství viru. Je však třeba se vyvarovat společnému užívání hygienických potřeb, jako kartáčku na zuby a žiletkám, stejně tak jako nedostatečně sterilizovaným nástrojům při provádění některých kosmetických úkonů (tetování, propichování ušních boltců, piercing apod.).
b) při injekčním užívání drog Sdílení injekčních jehel, stříkaček i roztoku drogy může vést k infekci HIV u injekčních uživatelů drog, pokud je některý z nich nakažen virem HIV. V dnešní době představuje přenos infekce HIV u injekčních uživatelů drog nejčastější způsob přenosu v některých zemích jižní a východní Evropy.

3. Z matky na dítě
Těhotná žena infikovaná virem HIV může nákazu přenést i na své dítě jak během těhotenství, porodu tak i kojením. Dnešní medicína je schopna omezit riziko přenosu infekce HIV z matky na dítě asi o dvě třetiny a snížit nebezpečí zdravotní zátěže pro matku. Pokud se žena rozhodne těhotenství ukončit, je HIV pozitivita zdravotním důvodem k interrupci.


 

Jak se virus HIV se nepřenáší

Při běžném společenském styku
Například podáním ruky, používáním telefonního sluchátka, během společného pobytu v místnosti.

Společným užíváním nádobí
Nikdy nebyla prokázaná HIV infekce u členů domácnosti, kteří s HIV pozitivním bydleli, ale neměli s ním sexuální styk a nesdíleli s ním injekčně drogy.

Polibkem
Sliny HIV pozitivního sice mohou obsahovat HIV virus, ale ve velmi malém množství. Navíc jsou ve slinách obsaženy látky, které virus ničí. Přenos HIV viru touto cestou nebyl nikdy prokázán.
Za ne zcela bezpečné lze ovšem považovat tzv „ hluboké" neboli „francouzské" líbání, kdy může dojít k drobným poraněním v ústech.

Objímáním
Existují sexuální praktiky (např. tzv. „petting"), které lze označit z hlediska možností přenosu HIV jako nerizikové. Sem patří objímání, mazlení.

V sauně, v bazénu
Pokud ovšem někdo, jako staří Římané, nepoužívá těchto zařízení k sexuálním radovánkám.

Hmyzem
Nejpřesvědčivějším důkazem je, že i přes vysoký výskyt bodavého hmyzu v Africe se dosud nepodařilo prokázat přenos viru HIV po bodnutí hmyzem. Navíc bylo prokázáno, že se virus HIV nemnoží v zažívacím ústrojí hmyzu.


 

Prevence HIV/AIDS

Protože se sexuálním životem bývají obvykle spojena určitá rizika je prevence HIV/AIDS spojena se změnami sexuálního chování. Kromě sexuální abstinence existují další dvě strategie účinné prevence HIV/AIDS:

  • Vzájemná věrnost dvou sexuálních partnerů. Pokud dojde k porušení věrnosti, pak je třeba nejméně dva měsíce zůstat bez sexuálních styků nebo přejít k praktikám bezpečnějšího sexu, než HIV test vyloučí případnou HIV infekci.
  • Bezpečnější sex. Riziko infekce virem HIV nemusí vést k velkým úzkostem a omezením ani u lidí, kteří dosud nemají stálého partnera, pokud dodržují zásady bezpečnějšího sexu. Mezi ně patří důsledné použití kondomu a vhodného lubrikačního gelu při každé souloži do pochvy i konečníku. Bezpečnějším sexem rozumíme také provádění tzv. „nekoitálních praktik", (mazlení, tělesné dotyky a sexuální dráždění bez soulože) při nichž může rovněž dojít až k plnému sexuálnímu uspokojení bez přímého pohlavního styku.

Zdroj:

http://www.aids-hiv.cz/

http://www.szu.cz/

 

**********************************************************************************************

 

Film Mezi nimi se zabývá tématikou HIV/AIDS.
Hlavním cílem projektu je nenásilnou a poutavou formou informovat mladé lidi o infekci virem HIV, o způsobech přenosu a způsobech ochrany. Film Mezi nimi  je hraným filmem určeným pro projekci ve vyučování a je doporučenou pomůckou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.
Film byl realizován Davi Film Studiem, hlavním partnerem bylo také MŠMT.

Ke shlédnutí zdarma ZDE

 

 


 

Herpes simplex

Původce: Je osm typů herpetických virů způsobujících různá onemocnění. Herpes simplex virus (HSV) má dva typy - 1 a 2. Typ 1 způsobuje dobře známé opary na rtech. Typ 2 způsobuje opar na genitálu, další herpetické viry (typ 3) - Varicella zoster virus pásový opar, EB virus infekční mononukleózu atd. Typ 8 pak způsobuje Kaposiho sarkom u nemocných AIDS. Jednoznačně odlišit jednotlivé typy lze pouze laboratorními testy.

Příznaky

HSV1: Herpes simplex virus vytváří na kůži známý opar, nejčastěji na rtu, ale může se objevit i jinde na kůži. Opar se během několika dní zcela zahojí. K prvnímu setkání s virem HSV 1 dochází u většiny populace obvykle v časném věku. Virem HSV 1 či 2 se nakazíme většinou (primoinfekce) zcela bez příznaků. Asi u 1 % osob, které se poprvé setkají s HSV, se objeví právě opar (který se v průběhu života může kdykoliv opět objevit jako tzv. recidivující opar). Průběh může být i komplikovaný, např. herpetická vulvovaginitida (zánět pochvy), gingivostomatitida (zánět dásní a ústní dutiny), keratokonjunktivitida (postižení oka), herpetická meningoencefalitida (postižení mozku) nebo dokonce jako novorozenecká sepse. Proto např. rodička ani nikdo ze zdravotníků na porodním sále nesmí mít čerstvý opar.

Virus zůstává v člověku po celý život a je obvykle latentní, tedy nezpůsobuje žádné příznaky onemocnění. Jeho reaktivace je možná několika způsoby, k nimž patří horečka, opalování na slunci – často na horách při lyžování – a vůbec jakýkoliv stres. Takovéto "probuzení" viru, který přežívá v nervové tkáni, se projeví jako opar – tedy skupinkou puchýřků s čirým obsahem, který se po několika dnech zkalí, puchýřky praskají a sekret zasychá v podobě lpících stroupků. Po jejich odloučení se opar bez jizvy zahojí. Při nesprávném ošetřování se může druhotně infikovat bakteriemi, vznikne bolestivý vřídek a hojení je pak delší.

HSV2: Genitální herpes (herpes genitalis nebo progenitalis), čili opar na genitálu se vyskytuje zejména u dospělých osob a patří mezi sexuálně přenosné nemoci - STD. U mužů se opar vytváří na žaludu, předkožce a u gayů provozujících anální sex pak v okolí konečníku. U žen se vytváří nejčastěji v oblasti stydkých pysků.

Infikována může být i sliznice dutiny ústní v závislosti na sexuálních praktikách. Výskyt onemocnění vyvolaného HSV 2 začíná v období sexuální aktivity, při výskytu u dětí je třeba myslet na možnost sexuálního zneužívání.

Opar na genitálu vypadá podobně jako opar na rtu. Pokud se ložiska rozpadnou ve vřed, silně bolí.
Výskyt viru herpex simplex je celosvětový. Postihuje v různých oblastech 50-90 % populace.

Přenos HSV 1 je zprostředkován slinami nosiče viru. K přenosu HSV 2 dochází obvykle při pohlavním styku. Typ 1 i 2 mohou být přeneseny při orálně - genitálním, orálně - análním nebo análně - genitálním styku.

Inkubační doba je 2-12 dní.

Léčba je možná antivirovými – virostatickými přípravky (acyklovir). Každý opar na genitálu by měl být vyšetřen lékařem – dermatovenerologem, zejména z důvodu odlišení od jiných STD, např. primárního stadia syfilis!!! Na počínající iniciální stadium oparu na rtu lze doporučit volně prodejný Herpesin či Zovirax. Opary na genitálu je lepší před lékařských vyšetřením nijak neošetřovat, abychom předešli možnému zkreslení následujících potřebných vyšetření, např. mikroskopického vyšetření k vyloučení syfilis.

Důležité: každý vřídek, který se vytvořil na genitálu, musí být vyšetřen dermatovenerologem. Je to především ve vašem zájmu, ne v zájmu lékaře!!

Do jakýchkoliv pupínků na genitálu proto nikdy neďoubejte ani nerýpejte. Pupínky HSV obsahují aktivní virus a jejich obsah je vysoce infekční!

Prevence: Užívání kondomu při sexuálních praktikách snižuje riziko infekce, avšak pokud se projevy nalézají mimo oblast krytou kondomem, pak kondom nechrání!


 

Condylomata accuminata (genitální, venerické bradavice, špičaté kondylomy, "fíčky") Jde o infekční virové (HPV - lidský papilomavirus) onemocnění, patřící do skupiny chorob přenášených pohlavním stykem (STD).

Kondylomata jsou bradavičnaté útvary, které se vyskytují v místech vlhké zapářky na genitáliích a v jejich okolí, v tříslech: u muže v předkožkovém vaku, na vnitřním listě předkožky za okrajem žaludu, na uzdičce, na žaludu samotném a v zevním ústí močové trubice; dále kolem análního otvoru a na hrázi.

Příznaky: Nejdříve se tvoří malé bělavě až růžové výrůstky, které se časem zvětšují co do velikosti i do počtu. Mají bradavičnatý rozeklaný povrch a mění se v květákovité útvary, které mohou po čase pokrývat rozsáhlé plochy zevního genitálu. Tlakem ze stran se mohou oplošťovat a vytvářet výrůstky podobné kohoutímu hřebínku. Někdy na povrchu a v záhybech mokvají, pokrývají se hnisem a páchnou. Pokud nejsou odstraněny, odumírají a prorůstáním vaziva se oplošťují. Pak mohou napodobit condylomata lata sekundární syfilis a prorůstají-li do análního otvoru, mohou se podobat též hemoroidům. Výjimečně prorůstají celý mužský pohlavní úd (tzv. condyloma giganteum). Některé typy viru se mohou zvrhnout ve zhoubný nádor.

Špičatá kondylomata se častěji vyskytují: při fimóze, tj. vrozeném nebo získaném zúžení předkožky, která se stěží dá přetáhnout zpět přes žalud; při chronických zánětech močové trubice; při opruzení (intertrigu) v místech vlhké zapářky v tříslech nebo kolem řiti a vůbec při špatné hygieně.

Inkubační doba je zhruba 2 měsíce

Přenos: Riziko nákazy je značné jak při genitálním, tak při análním styku. Menší je při orálním sexu – felaci. Onemocnění se přenáší jen intenzívním přímým stykem s projevy bohatými na viry.
Infekce HPV virem však může být asymptomatická, virus je přítomen v epidermis a přenos infekce je možný, proto potenciálně infekční může být každý. Přítomnost kondylomat v konečníku zvyšuje riziko přenosu HIV až o 800 %.

Kondylomata jsou velmi rozšířená a jejich počet v populaci neustále stoupá. Je to u nás jedna z nejčastějších STD. Muži, zejména gayové, jsou nejčastější skupinou s tímto onemocněním.
Při jejich výskytu je třeba myslet i na možnou HIV infekci i další STD a nechat se vyšetřit v zájmu sebe i partnera. Výskyt rozsáhlých kondylomů je typický právě u HIV pozitivních.


Léčba: Dermatovenerologové používají zmražení (kryalizaci) a následné použití cytostatika podofylinu. Léčba je možná též spálením elektrokauterem nebo se provádí přímo chirurgické odstranění. V některých místech, kde jsou kondylomata malých rozměrů, lze použít rychlé vyškrábnutí ostrou chirurgickou lžičkou. Samoléčba není možná, není možné si zakoupit žádný volně prodejný lék na toto onemocnění. Podofylin je cytostatikum a při překročení doporučené koncentrace se stává velmi toxickým, opatrnosti je třeba v místech s poraněnou pokožkou nebo při opruzení. V takových případech dojde k přílišnému vstřebávání a hrozí velmi nebezpečné periferní neuropatie nebo i kóma!

Prevence: Ochrana před tímto sexuálně přenosným onemocněním neexistuje. Hlavním rizikem je promiskuita, někdy zanedbaná hygiena. Kondom chrání sporadicky. Doporučují se běžná hygienická opatření po styku. Při podezřelých projevech na genitálu je třeba včas vyhledat kožního lékaře.

 


 

Záněty předkožkového vaku

Balanitis a balanoposthitis – záněty žaludu a předkožky

Balanitis je zánět žaludu penisu (lat. glans penis), často spojený se zánětem vnitřního listu předkožky tzv. - balanoposthitis. V projektu prevence sexuálně přenosných chorob se v jednotlivých kapitolách setkáte se zmínkou, že uvedený patogen způsobuje záněty či různé vyrážky v oblasti žaludu a předkožky. Tuto problematiku zde proto shrnujeme v následující kapitole.

Balanitidy mají nejrůznější příčiny:

1. Neinfekční - trauma, vrozená fimóza, mechanické a chemické dráždění, např. masturbace s nevhodným lubrikantem, dráždění spodním prádlem se zbytky pracího prostředku.

2. Infekční: přemnožená mykoticko-mikrobiální flóra: zejména kvasinky (kandidy), streptokoky, stafylokoky, gram. negativní bakterie. Dále např. syfilitický vřed (I. stadium syfilis, Treponema pallidum), herpes simplex (HSV virus - opar na genitálu), měkký vřed (Haemophylus ducreyi), svrab (roztoč Sarcoptes scabiei). Původcem balanitidy může být dráždivý účinek hnisavého výtoku z močové trubice u kapavky a infekcí vyvolaných Chlamydii trachomatis, genitálními mykoplazmaty, trichomonádami atd.

Výskyt: Onemocnění je častější u diabetiků - především kvasinkové balanitidy, u nemocných s AIDS a osob se sníženou imunitou či s nízkou úrovní hygieny apod.

Rozlišujeme akutní a chronické formy.

Akutní formy

Akutní balanopostitida - Balanoposthitis acuta

Začíná jako zarudlé, často svědivé ložisko na žaludu nebo vnitřním listu předkožky (prepucia). Zarudnutí s prosáknutím se postupně šíří na celý žalud a vnitřní list předkožky, subjektivně svědí, pálí a bolí.

Zánětlivé změny někdy vedou ke vzniku erozí až vředů. Častý je výrazný otok předkožky. Vlivem zánětu a dráždivého účinku hnisavého sekretu vzniká zánětlivá fimóza (zúžení předkožky s nemožností přetáhnutí přes žalud.) Opačným případem je parafimóza, tzv. "španělský límec" - stav, kdy staženou předkožku nelze pro zduření vrátit zpátky přes žalud a zaškrcuje tak žlábek pod žaludem (sulcus coronarius). Tuto situaci je nutné ihned řešit a vyhledat lékaře, nejlépe urologa. Hrozí totiž porucha krevního zásobení penisu s trvalým poškozením! Nejčastějšími příčinami akutní balanitidy a balanopostitidy jsou infekce, traumatizace, iritační (dráždivé) vlivy, kontaktní alergie. Dráždit mohou běžné hygienické a kosmetické prostředky – mýdla, tělová mléka, látky obsažené v lubrikačních gelech a látky, jimiž jsou lubrikovány kondomy s jejich antikoncepčními látkami aj. Řada z nich může být i kontaktními alergeny.

Akutní infekční balanopostitida - Balanoposthitis acuta infectiosa

Vzniká často u osob s nedostatečnou hygienou vlivem dráždivého účinku smegmatu a špíny, s následným pomnožením bakteriální (fuzobakterie ze střev, gram-negativní tyčky, streptokoky a stafylokoky atd.) a mykotické (kvasinky) flóry.

Kvasinková balanopostitida – (Balanoposthitis candidomycetica)

Je velmi častá a mívá typický klinický obraz nejprve s drobnými červenými pupínky a bělavými puchýřky. Stržením puchýřků vznikají silně svědící a pálící eroze s límečkovitým olupováním, macerací a otokem. Typický je hustý bělavý sekret na povrchu zduřelé, zarudlé a erodované kůže žaludu a předkožky. To je provázeno intenzivním svěděním a pálením. Velmi častá je u diabetiků.

Léčba: Léčba závisí na příčině balanopostitidy. U mírných a neinfekčních forem stačí léčba místní (obklady, koupele, krémy, lotia, zásypy atd.), u závažnějšího infekčního zánětu je nutná léčba celková (antibiotika a antimykotika). Někdy je nutná i obřízka.

Důležitá je proto u gayů dobrá hygiena po análně-genitálním i orálním styku, kdy nebyl použit kondom. Patogenní mikroorganismy se vyskytují běžně ve stolici i v ústní dutině, a proto bychom měli penis po styku umýt baktericidním mýdlem. A to zejména tehdy, pokud nebylo při styku použito dostatečné množství lubrikantu. Vzniklé oděrky na žaludu jsou vstupní branou pro tisíce bakterií.

Balanitida nebo balanopostitida (zejména s erozemi a vředy na genitálu) by měla být vždy vyšetřena specialistou, nejlépe dermatovenerologem (kožním lékařem) nebo urologem. Samoléčitelství zpravidla vede ke komplikacím, ale i následným diagnostickým potížím.

Příčinu nemoci totiž zjistíme přesně až na základě mikrobiologického, případně sérologického či jiného speciálního vyšetření, bez něhož nemůže být stanovena diagnóza a tudíž ani zahájena účinná léčba, která dotyčného úplně vyléčí bez komplikací a rizika trvalých následků.
Včasná návštěva odborného lékaře bez předchozích laických léčebných pokusů, je základním předpokladem vyléčení (nejen) tohoto onemocnění!

Chronické formy

Chronická balanopostitida - Balanoposthitis chronica
Chronické záněty žaludu a předkožky mají velké množství příčin. Nejčastějšími jsou smíšená nevyvážená bakteriální flóra, kvasinky, dráždivé vlivy, případně alergie.


 

Granuloma inguinale

Vedle názvu granuloma inguinale se můžete setkat i s názvem Granuloma venereum, donovanosis.

Granuloma inguinale je vleklá bakteriální pohlavnínemoc, pomalu se rozvíjející, postihující kůži a podkoží genitálií apřilehlých oblastí. Vyskytuje se hlavně v tropech a subtropech JižníIndie, Čína, Nová Guinea, severní Austrálie, střední Afrika a jižníAmerika). Migrací obyvatel jsou hlášeny případy v USA, Velké Britanii,ale též v kontinentální Evropě. U nás se běžně nevyskytuje, ale patří knemocem podléhajícím zákonným opatřením.

Původcem je bakterie Calymmatobacterium (neboliDonovania) granulomatis velikosti 1,5 x 0,7 um, uložená vefagocytujících mononukleárech jako "Donovanova tělíska".

Přenos infekce: sexuálním stykem u osob s nízkýmstupněm hygieny a vysokou promiskuitou. Infekciozita je poměrně malá,původce se vyskytuje v endemických oblastech jako střevní parazit.

Inkubační doba je 1 – 10 týdnů.

Příznaky: jako nebolestivý pupínek velikosti 5 -15mm lokalizovaný většinou na zevních genitáliích. U mužů na žaludu apředkožce. Primární ložisko se pomalu zvětšuje a během několika dnůsnadno praskne a krvácí a mění se ve vřed se zahrnutými nebo převislýmiokraji. Spodina vředu se později vyplňuje typickými granulacemi v barvěhovězího masa. Nehojící se vřed se dále šíří, mnohdy podkožně, u mužůdo třísel, u žen k řitnímu otvoru. U homosexuálů je běžné postiženířitě. Podkožní uzlíky snadno prasknou a krvácí, což je typické právěpro toto onemocnění.
Onemocnění nepostihuje tříselné uzliny, může však napodobovat bubony a jiná onemocnění.
Neléčena způsobuje těžké následky, rozrušení penisu, uzávěr močové trubice.

Prevence: Neexistuježádná ochranná metoda, která by chránila proti tomuto onemocnění.Jakmile zjistíte na genitálu nebo v tříslech jakékoliv projevy,navštivte lékaře.


 

Svrab

Svrab je časté infekční kožní onemocnění, přenosné z člověka (vzácnějizvířete) na člověka, které patří do skupiny chorob přenosných pohlavnímstykem (STD).

Původcem je mikroskopický roztočSarcoptes scabiei (zákožka svrabová). Roztoč žije celý život v kůžičlověka. Mimo hostitele samička přežívá maximálně 2-3 dny. Dospělásamička zákožky má velikost 0,3-0,4 mm, sameček je poloviční. Oplodněnásamička se zavrtává do škáry kůže a vytváří chodbičku, kde během svého30denního života denně klade 2-3 vajíčka. Larvy se líhnou za 3-4 dny,kompletní vývoj trvá 10-14 dní. Pouze 10 % vajíček přežívá dodospělosti. Průměrný počet dospělých samiček na kůži nakaženéhopacienta je asi 11; u norského svrabu tisíce až miliony.

Klinický obraz a diagnostika infekce:

Pro podezření na nákazu svědčí následující příznaky:

Intenzivní až kruté noční svědění po zahřátí pod pokrývkou. Vyrážka nacharakteristických místech kůže – zejména tam, kde je malá tloušťkakůže – genitál, třísla, podbřišek, kolem pupku, podpaží, prsníbradavky, mezi prsty ruky, u malých dětí na dlaních. Zpravidla současný výskyt u členů domácnosti a u všech sexuálních partnerů. Charakteristickéjsou dvojice drobných pupínků spojených náznakem malé chodbičky. Vlivemškrábání je typický obraz u neléčeného svrabu časem zkreslen druhotnouinfekcí s hnisáním, ekzematizací a šířením kožních projevů na dalšímísta. Postupně může být postižen celý kožní povrch, kromě obličeje akštice.

Svrab u čistotných osob – tzv. "svrab lepších lidí"
Svrabse může vyskytnout i u osob s vysokou hygienickou úrovní. Diagnóza jepak velmi obtížná, protože kožní příznaky jsou málo zřetelné,necharakteristické nebo chybí.

Svrab norský (Scabies norwegica)

Vzácná, zato však závažná forma svrabu, která vyvolává lokální neboregionální epidemie, obvykle nemocniční. Postiženi bývají oslabenípacienti s poruchou imunity (včetně HIV infekcí). Je vysoce nakažlivý,protože v olupující se kůži jsou tisíce až miliony roztočů.

Svrab přenosný ze zvířat

Kočky a psi mohou být postiženy svrabem. Roztoč může být kontaktempřenesen na člověka, ale není schopen se na lidském těle množit.Začátek symptomů bývá obvykle náhlý a objevuje se asi 10 dní po přenosuroztoče. Vyrážky jsou obvykle mírnější a ztrácejí se za 4-6 týdnů. Zčlověka na člověka se nepřenáší.

Svrab se vyskytuje celosvětově v 30letých cyklech s15letým intervalem mezi epidemiemi, ale poslední pandemie, která začalav r. 1964, tento limit přesáhla. V ČR je scabies v pořadí čtvrténejčetnější infekční onemocnění. Postiženy jsou všechny věkové skupinys nejvyšším výskytem u 15-19letých.

Způsoby přenosu:

Přenos onemocnění se děje přímým těsným tělesným kontaktem, zejménapři pohlavním styku. Je proto zařazen mezi STD – choroby přenášenépohlavním stykem. A jako infekční onemocnění podléhá povinnému hlášení.
Další cestou přenosu je kontaminované ložní prádlo, ručníky,šatstvo. Šíření onemocnění napomáhá nízká úroveň hygieny (např. vubytovnách, hotelích, ústavech sociální péče) a promiskuita. Onemocněnísvrabem bývá často nemocnými pociťováno jako ostuda vzhledem kpředsudku, že jde o nemoc špinavých a zanedbaných lidí. Svrab všakpostihuje všechny vrstvy populace. Onemocnění se nepřenáší běžnýmdenním stykem – např. podáním ruky, dotykem.

Inkubační doba je 14 až 21 dní.

Období nakažlivosti končí po řádně ukončené léčebné(antiskabiesní) kůře, kterou řídí dermatolog, a po provedení všechpříslušných hygienických opatření.

Léčba: U léčby svrabu je třeba dodržet řadudůležitých zásad. Jen tak bude úspěšná nebo nedojde zbytečně k opětovnéinfekci (reinfekci).

Léčbu svrabu má řídit kožní lékař. Léčba má odpovídatklinickému stavu onemocnění a podle toho se vybírají vhodné preparáty(Skabicid, Jacutin, sirná mast). Léky musí být aplikovány, kroměobličeje, od brady dolů všude (i za nehty). Někdy je potřebná i léčbana lůžku kožního oddělení. Bezpodmínečně nutná je současná léčba všechčlenů domácnosti a všech sexuálních partnerů (argument, že nemají žádnépotíže, je pochybný, mohou být v inkubační době). Léčba u všech musíbýt ukončena současně! Je nutné provéstvšechna hygienická opatření, s nimiž vás seznámí lékař (vyvařit ložníprádlo a vyžehlit napařovací žehličkou. Co nelze vyvařit, pověsit nadobře větrané místo na 14 dní. Zákožky též nepřežijí mráz. Po ukončeníléčebné kůry s nimi nemocný již nesmí přijít do styku. Pokud byl získán při promiskuitním sexuálním chování, doporučujeme provést další vyšetření na jiná STD.

Prevence: Ochrana jiná než opatrnost při výběru sexuálních partnerů neexistuje.Dbejte též základních hygienických pravidel při ubytování – vypranélůžkoviny apod.


 

Veš muňka

Veš muňka, latinsky Phthirius pubis (Pediculosis pubis), česky muňka, filcka se u lidí vyskytuje na ochlupených místech, převážně kolem genitálu. Při silném napadení ji můžeme nalézt také v ochlupení na břiše, na prsou, v podpaží a dokonce i v obočí a na řasách, popř. vousech. Samička je velká 1,5 – 2 mm, sameček 1-1,3 mm. Samička, přichycená pevně ke kořeni chlupu, klade pevně lpící vajíčka (hnidy), která postupně odrůstají s chlupem.
Onemocnění nazýváme peduculosis pubis, patří mezi choroby přenášené pohlavním stykem (STD) a jako infekční podléhá povinnému hlášení.

Životní cyklus muňky je poměrně rychlý. Samičky žijí asi 3 týdny, za tuto dobu snesou 20 - 40 vajíček, z nichž se za 7 dní líhnou larvy, které dospěji do 14 dní a cyklus se znovu opakuje.

Zdrojem nákazy je muňkou již napadený člověk. K přenosu dochází nejčastěji při pohlavním styku, sdílením šatstva, pokrývkami a ložním prádlem. Přenos je možný i z podhlavníků v prostředcích hromadné dopravy - vlacích apod.

Příznaky: Na kůži se objevují škrábance s drobným bodovitým krvácením, patrným na spodním prádle, strupy, hnisání i ekzémy. Při výskytu popsaných projevů třeba neprodleně vyhledat kožního lékaře! Při delším pobytu muněk v ochlupení dochází účinkem enzymu v jejich slinách, které působí na krevní barvivo, ke vzniku modrých skvrn (maculae coeruleae).

Diagnostika: Muňka je vidět pouhým okem při důkladném zkoumání ochlupení jako tmavě hnědá až žlutohnědá tečka přichycená u základny chlupu. Snadno je identifikovatelná pod mikroskopem, stejně jako hnidy, přichycené na chlupu. Hnidy na chlupech při zmačknutí mezi nehty charakteristicky lupnou.

Léčba: Mezi spolehlivá (volně prodejná) léčiva patří především Jacutin gel (Hermal, D), který ničí nejen vši, nýbrž i vajíčka (hnidy). Z jiných volně prodejných přípravků je to Difusil H 92-P (Lybar, CZ), Orthosan H (Lybar, CZ) a Stop-Antiparasiten Shampoo (Nova Argentina, I), které hubí jen dospělé jedince a jejich aplikaci je třeba po 6-8 dnech opakovat.
Kartáče na vlasy a hřebeny se důkladně vyčistí nebo zničí. Veškeré části oděvů, ručníky, spací pytle i ložní prádlo, které mohou poskytovat parazitům úkryt, musí být znehodnoceny nebo ošetřeny některým insekticidním přípravkem nebo postupem.
Z preventivních důvodů je nezbytné bedlivě prohlédnout a též přeléčit všechny sexuální partnery (hlavní zásada u všech STD), případně spolubydlící nebo členy domácnosti, vždy současně stejným postupem a přípravkem.


 

Lymfogranuloma venereum

Lymfogranuloma venereum - pod tímto velmi krkolomně vypadajícím názvem se skrývá velmi infekční onemocnění, přenášené především sexuálním stykem. Jde o pohlavní chorobu. Toto onemocnění patří do seznamu nemocí, na které se vztahují zákonná opatření boje proti sexuálně přenosným chorobám. Původcem jsou specifické sérotypy bakterií Chlamydia trachomatis.(sérotypy L1, L2, L3). U nás se venerický lymfogranulom nevyskytl od roku 1991, což avšak neznamená, že by se u nás nemohl znovu objevit díky cestovnímu ruchu. Častý je v tropických a subtropických zemích, v Evropě vzácný.

Příznaky: Na začátku se objeví malá nebolestivá papula, uzlík nebo útvar připomínající bradavici na penisu, který lze často přehlédnout. Zánětlivý proces postupuje do mízních uzlin v okolí genitálií, u mužů tříselných, u žen častěji pánevních. Dochází ke zhnisání uzlin. Zhnisané uzliny vytváří abscesy, které perforují píštělemi, ze kterých vytéká zbarvený sekret. Zánětu postupuje do okolních tkání, což může vést k proktitidě, zúžení konečníku a píštěli. K proktitidě dochází také následkem análního styku, kde je infekce rekta častá právě u homosexuálních mužů. Může dojít k elefantiáze genitálii u obou pohlaví. Horečka, zimnice, bolesti hlavy, kloubů a nechutenství k jídlu jsou typickými symptomy. Průběh onemocnění u neléčených případů je dlouhodobý i když obyčejně ne smrtelný.

Přenos: Přímý kontakt s lézemi infikovaných lidí, nejčastěji pohlavním stykem.

Inkubační doba má poměrně značné rozpětí od 7-21 dní, výjmečně do několika měsíců.

Léčba: Je povinná, používají se antibiotika.

Prevence: Používání kondomu, vyhnout se rizikovým stykům s domorodým obyvatelstvem při cestách v rozvojových zemích.


 

Měkký vřed

Měkký vřed – ulcus molle (chancroid) je pohlavní nemoc, charakterizovaná mnohočetnými, křehkými, neztvrdlými bolestivými vředy. Vedle vředů je typické zduření tříselných uzlin - vznik tzv. bubonů.

Původcem je Haemophilus (ulceris mollis) ducreyi, gramnegativní štíhlá bakterie tvaru tyčky o délce 1,5 -2,0 um, citlivá na zvýšenou teplotu a vyschnutí.

Měkký vřed, jako pohlavní choroba, podléhá zákonným opatřením boje proti sexuálně přenosným chorobám. Na základě povinného hlášení tohoto onemocnění víme, že se v ČR nevyskytl od roku 1991, což ovšem neznamená, že by se tu nemohl vyskytnout díky cestovnímu ruchu, neboť v rozvojových zemích je velmi častý.

Přenos infekce probíhá výhradně pohlavním stykem, nakažlivost je vysoká, převažují mužská onemocnění a to především u gayů.

Inkubační doba je několik hodin až 5 dnů, nejčastěji 2-3 dny.

Příznaky: Na začátku onemocnění se objeví drobná papule červené barvy, která rychle (během několika hodin) přechází v pustulu a vřed okrouhlého nebo oválného tvaru o průměru 3 až 20 mm s podminovanými, otřepenými okraji. Snadno krvácí. Nápadná je bolestivost a mnohočetnost vředů, které vznikají nejprve z primárního vředu, kde došlo k prvnímu průniku, do těla, později jeden z druhého a je tak možné je pozorovat v různém stupni vývoje. Nejčastější lokalizací u mužů je předkožka, žalud, oblast uzdičky. Často dochází ke komplikacím, které mohou být mylně diagnostikovány jako zánět související s fimózou. Vředy mimo oblast genitálií nacházíme jen výjimečné (prsty, rty a krční mandle). Vřed přetrvává týdny a odhojuje se viditelné vkleslou jizvou. Ke zduření mízních uzlin dochází během několika dnů až týdnů. Extrémní je v oblasti třísel, které může být jednostranné i oboustranné, vždy bolí. Zduřené uzliny jsou velmi velkých rozměrů a nazývají se bubony (bubo - česky dýměj). Typický bubon můžete vidět na obrázku. Kůže nad bubony zčervená, srůstá s kůží, vznikají píštěle, z nichž vytéká žlutozelený hnis z abscedovaných mízních uzlin. Dutina se vyplní granulacemi a dohojí se vtaženou jizvou.

Diagnostika: mikroskopický průkaz při použití speciálního barvení a bakteriologická kultivace.

Léčba: antibiotika, sulfonamidy.

Prevence: Důsledné používání kondomu při všech typech sexuálního styku.


 

Syfilis

Syfilis (lues, příjice) je chronické infekční, celkové onemocnění, které probíhá ve třech stadiích, kdy se střídá období klinické manifestace a období bezpříznakové, latentní. Celkem vyčleňujeme 3 fáze, které jsou charakteristické svými příznaky.
Příjice se projevuje pestrou škálou příznaků, schopností napodobit celou řadu nemocí. Může postihnout kterýkoliv orgán nebo tkáň. Neléčená nebo nedostatečně léčená může být v pozdním stadiu příčinou úmrtí či invalidity pacienta (postižení srdečně - cévního aparátu, centrálního nervového systému, kůže, kostí apod.).

Průběh infekce rozdělujeme na období časné (syphilis recens - do 2 let od infekce) a pozdní syfilis.

Podle způsobu nákazy dělíme pak na syfilis získanou (akvírovanou) a vrozenou (kongenitální či syphilis congenita).

Původcem syfilidy je bakterie spirálovitého tvaru (viz obrázek) – spirocheta Treponema pallidum. Tato bakterie je infekční pro člověka a je jeho jediným hostitelem v přírodě. Treponema pallidum je velmi citlivá na zevní vlivy, ničí ji i zředěné roztoky běžných dezinfekčních prostředků. Syfilis je pohlavní nemoc a vztahují se na ni přísná epidemiologická opatření dle zákona.
Počet nakažených za rok v ČR v posledních letech stále stoupá.

Časná syfilis (syphilis recens).

I. Primární syfilis:

První fáze onemocnění začíná v místě vstupu infekce do těla. To může být např. drobná oděrka na sliznici genitálu. V místě průniku (nejčastěji na genitálu, možná je i lokalizace na rtu) se objeví za 2-4 týdny nebolestivý tvrdý vřed. Má špekovitou barvu s tuhým okolím i otokem předkožky u muže. Ze spodiny vředu lze seškrábnout velmi infekční materiál s živými treponematy. Spolu s vředem dojde k nebolestivému zduření tříselných uzlin.
(Je-li vřed např. na rtu, pak zduří krční uzliny.) Vřed se spontánně za 4-6 týdnů zhojí. Vzácně se mohou objevit nevýrazné celkové příznaky.

II. Sekundární syfilis:

Odhojený vřed zanechá jizvu, infekce však postupuje mízní cestou do mízních přilehlých uzlin a šíří se do celého organismu. To se projeví tzv. exantémem, což je vyrážka (často velmi nevýrazná) v embolizační lokalizaci - nejvíce patrná na trupu. Exantém během několika týdnů zmizí a může se opakovat. Současně dochází k nebolestivému zduření uzlin na krku, v podpaží, v tříslech (tzv. generalizovaná skleradenitida). V ústní dutině se tvoří bílé plošky, též infekční - syfilitická angina.

Pro druhé stadium syfilis jsou charakteristické další kožní projevy. Condylomata lata (NE condylomata accuminata, což jsou virové bradavice) v místech vlhké zapářky (třísla, podpaží) v podobě páchnoucích, mokvajících výrůstků (vegetací). Jsou vysoce infekční. V ústní dutině se tvoří bělavé plošky, též infekční.
Na kůži se dále tvoří různé vyrážky připomínající různé kožní choroby.
V tomto dvouletém období časné syfilis se mohou střídat období příznaků i období bezpříznaková (latence).
Zhruba po dvou letech všechny příznaky mizí a onemocnění přechází do pozdní latentní fáze, kdy lze diagnózu stanovit pouze krevními testy. To však není známkou ústupu choroby. Naopak. Syfilis postupuje dále a přechází ve třetí, nejzávažnější stadium, postihující různé orgány specifickým zánětem.

III. Terciární syfilis - pozdní syfilis (syphilis tarda).

Je nejméně nakažlivá pro okolí, neboť organismus uzavřel treponemy do ohraničeného chronického zánětu a infekce je omezena na některý orgán. Rozpadem zánětlivého ložiska vzniká tzv. syfilitické gumma (nekrotická vazká hmota). Pro toto stadium je 5-20 let po primární infekci typické postižení především centrálního nervového systému, srdce a kardiovaskulárního systému, kostí a kloubů.

K typickým změnám dochází na aortě (aneurysma-výduť). Zánět destruuje nosní přepážku, perforuje tvrdé patro, zánětem jsou postiženy kosti, je postižena nervová tkáň, což vede k příznakům neurologickým (tabes dorsalis, postižení hlavových nervů, obrny, neschopnost chůze) a psychiatrickým (poruchy řeči, bludy, demence, ústící do obrazu tzv. progresivní paralýzy s celkovým rozpadem osobnosti).

Toto stadium naštěstí v dnešní době nevídáme, ale bylo zcela běžné v uplynulých staletích. Trpěla jím a zemřela na ně řada význačných osobností.
Vzhledem k současnému výraznému vzestupu tohoto onemocnění však nelze vyloučit, že se s ním, bohužel, po letech budeme opět setkávat.

Přenos je téměř výhradně pohlavním stykem. Infekční je I. a II. stadium choroby. Asi 5 % případů je infikováno jinou, než pohlavní cestou. Mezi ně patří přenos z matky na dítě (vrozená syfilis). Vstupní branou pro Treponemy od infikovaného člověka může být kůže a sliznice kdekoliv, nejčastěji však v oblasti pohlaví a ústní dutiny v závislosti na způsobu intimního styku.

Vzácně může dojít k přenosu infekce kontaminovanými předměty (např. jídelní příbory, sklenice). Teoreticky možný je i přenos krevní transfuzí - teoreticky proto, že každý dárce krve je testován.

Inkubační doba je v rozmezí 10-90 dnů, nejčastěji 3 týdny

Stanovení diagnózy syfilis:

Diagnóza může být stanovena jednak
a) mikroskopickým průkazem Treponema pallidum v 1. nebo ve 2. stadiu syfilis (z vředu, z některých uvedených projevů 2. stadia).
b) speciálními testy z krve, což je možné prakticky ve všech stadiích.

Pro včasné stanovení diagnózy a tak i zahájení léčby je nutné, aby jakýkoliv vřed na genitálu byl co nejdříve vyšetřen dermatovenerologem, který provede mikroskopické vyšetření v tzv. zástinu. Do té doby nesmí být vřed jakkoliv ošetřován, protože necíleně zevně, či celkově podané léčivo (např. antibiotikum) syfilis nevyléčí, ale zato znesnadní nebo znemožní velmi cenný přímý průkaz původce syfilis - Treponema pallidum. Onemocnění pak navíc může probíhat netypicky. Tím se rozpoznání syfilis i samotné zahájení léčby zbytečně zpozdí.

Není-li přítomen žádný z projevů syfilis, provádí se testy z krve nebo z mozkomíšního moku. Odběr testů na syfilis lze provést kdykoliv. U některých skupin populace (dárci krve, těhotné ženy apod.) se testy provádějí i v rámci tzv. screeningu.

Zhodnocení testů provádí příslušná dermatovenerologická pracovitě (oddělení nebo kliniky) ve spolupráci s Národní referenční laboratoří pro syfilis v Praze.

Léčba: Syfilis je pohlavní choroba, a proto je zákonem stanoven léčebný režim i povinná dlouhodobá dispenzarizace. Léčbu syfilis zajišťuje dermatovenerologické lůžkové zařízení. Léčba probíhá v nemocnici na lůžku a spočívá v podání odpovídající dávky antibiotika. Ke stanovení, léčbě a dispenzarizaci tak citlivé diagnózy, jako je syfilis má oprávnění lékař - dermatovenerolog. Všechny údaje tak podléhají velmi přísnému lékařskému tajemství, což je důležité s ohledem na časté předsudky některých lidí vůči syfilis. 

Prevence: Základem je včasná diagnostika a léčba, spolupráce pacienta a vyšetření všech sexuálních kontaktů nemocného dermatovenerologem. V případě, že jsou infekční ložiska mimo oblast krytou kondomem, nemůže ani kondom vzniku nemoci zabránit.


 

Kapavka

Kapavkaje pohlavní nemoc, způsobená bakterií Neisseria gonorrhoea (gonokok) (viz obrázek).

Gonokok infikuje sliznici močopohlavního ústrojí člověka (močová trubice u obou pohlaví, u žen čípek), dále sliznici nosohltanu, konečníku a oční spojivku (extragenitální kapavka). Vzácně může postihnout i klouby (tzv. metastatická kapavka).

U neléčené nebo nedostatečně laicky léčené kapavky pak může být průběh onemocnění komplikován postižením dalších orgánů s možnými trvalými následky (např. poruchy plodnosti apod.).

Klinické příznaky se liší u obou pohlaví, proto mluvíme o mužské a ženské kapavce.

U mužů vyvolává gonokok na sliznici prudký akutní zánět s výraznými potížemi. U žen naopak může být infekce zcela bez příznaků (asymptomatická). Akutní kapavka, není-li řádně vyléčena, přejde do vleklého - chronického stadia s minimálními příznaky, avšak s postupným šířením na další orgány močopohlavního systému. U mužů je možnou komplikací neléčení kapavčité infekce zánět prostaty a semenných váčků, zánět nadvarlete (kapavčitá epididymitida).

U žen gynekologické záněty (adnexitis).

Kapavka u muže se projevuje následovně:

Akutní přední se projevuje akutním hnisavým zánětem močové trubice po inkubační době 5-7 dní. Objevuje se bolest a pálení při močení (dysurie) a silný hlenohnisavý zelenožlutý výtok. Otvor močové trubice je zduřelý a zarudlý, častá je balanitida nebo zánětlivá fimóza. Neléčený akutní průběh postupně slábne a přechází ve vleklý se slabým výtokem či ranní kapkou v močové trubici nebo je i bezpříznakový.

Akutní zadní kapavka vzniká při přestupu infekce z močové trubice za zevní svěrač močového měchýře do ústí semenných vývodů prostaty, semenných váčků a chámovodů. Šíření infekce v těchto lokalizacích je usnadněno zátěží organizmu.

K příznakům patří nucení na močení, bolestivost při ukončení močení, v moči může být příměs krve. U neléčených forem zadní kapavky později dochází k infekci prostaty a objevují se bolesti oblasti rekta. Ve večerních hodinách tělesná teplota přesahuje 38 °C. Může být přítomna i bolestivá defekace. Další komplikací může být postižení semenných váčků, kde destrukce epitelu pak může vést k závažným poruchám plodnosti. Zánět se projevuje bolestmi vystřelujícími do zad a do stehen a střev. Výsledkem je neplodnost.

Postižením nadvarlete vzniká kapavčitá epididymitida, která bývá jednostranná. Projevuje se celkovými příznaky, horečkou, zarudnutím a bolestivým asymetrickým zduřením šourku.

Rektální kapavka bývá u homosexuálních mužů při análním pohlavním styku. Může probíhat asymptomaticky, svěděním kolem konečníku, bolestmi při vyprazdňování stolice, ve které může být hnis či může samovolně vytékat.

Faryngeální kapavka postihuje sliznici nosohltanu. Vyskytuje jako důsledek nechráněného orálně – genitálního sexu. Typické je zarudnutí a otok sliznice úst a hltanu. Možné jsou i lehké zažívací obtíže.

Krevní cestou se vzácně může zanést do velkých kloubů a vyvolat onemocnění pohybového aparátu, srdce, duhovky, mozkových plen a kůže. Tzv. metastatická kapavka. Je vzácná, ale při bolesti velkých kloubů u mladých lidí je třeba na ni myslet.

Inkubační doba je 2 až 8 dní. U mužů se většinou objevují akutní příznaky mezi 2. až 5. dnem.

Možnosti léčby: Léčba je povinná, zpravidla probíhá ambulantně, antibiotiky, komplikovaná za hospitalizace. Při správné léčbě je nemocný zcela vyléčen. Neodborná léčba a samoléčení může vést k výše uvedeným komplikacím a k ohrožení dalších lidí. Nejvíce však takový člověk ohrožuje sebe. Kapavka je pohlavní nemoc a infikovaný člověk je tak povinen podrobit se léčbě na dermatovenerologickém (kožním) oddělení a dispenzarizaci (včetně tzv. depistáže) trvající 6 měsíců. Při nedodržení tohoto režimu a případném vědomém nakažení jiné osoby může být trestně stíhán.

Cílem sledování je dokonalé vyléčení choroby a zabránění jejímu šíření. Nemocný je za tuto dobu po léčbě 3x vyšetřen v týdenních intervalech. Je-li vyšetření negativní, je vyléčen. Průkaz kapavky se provádí laboratorně pomocí bakteriologické kultivace. Dále je opakovaně povinně odebrána krev k vyloučení syfilis - po 3 měsících po léčbě. K nákaze touto nejzávažnější pohlavní chorobou mohlo dojít současně s kapavkou, stejně tak i jinými STD (HIV, hepatitidy, chlamydiové, mykoplasmatické infekce atd.). I tato onemocnění je třeba vyloučit.

Smyslem tohoto postupu není perzekvovat nemocného ze strany zdravotnictví, ale naopak pomoci odhalit další možné nakažené prostřednictvím cíleného vyhledání sexuálního kontaktu – depistáží, např. bezpříznakově probíhající kapavku u ženy, která o ní neví. Kromě toho, že tak infekci šiří, sama je časem zbytečně ohrožena závažnými gynekologickými komplikacemi s uvedenými následky. Analogicky jsou ohroženi i muži.

Přenos: pohlavním stykem genitálním, orálním i análním. Tato bakterie je velmi citlivá na zevní prostředí a dezinfekční prostředky, jejichž působením rychle hyne. K nepohlavnímu přenosu může dojít výjimečně při nedodržení hygienických pravidel bezprostředně znečistěnými vlhkými předměty - jako ručníkem, žínkou, spodním prádlem.

K přenosu kapavky dochází i z matky, která má kapavku, na dítě při průchodu porodním kanálem. U dítěte vyvolá kapavčitá infekce prudký hnisavý zánět spojivek, který dříve vedl u dětí k těžkému poškození zraku. Dnes se proto provádí tzv. kredeizace, tedy výplach spojivkového vaku každého novorozence antiseptickým roztokem, bezprostředně po porodu.

Prevence kapavky je tak jedním z prvních kroků, s nimiž se v životě setkáme.

Prevence spočívá v důsledném používání kondomu. Při zjištění těchto varovných signálů majících souvislost s pohlavním stykem, s partnerskou nevěrou, rizikovém pohlavním styku - náhodné, neznámé známosti, nechráněné pohlavní styky - je třeba ihned vyhledat dermatovenerologa, který provede venerologické vyšetření, stanoví diagnózu, léčí a je pouze v jeho kompetenci vyhledání a vyšetření sexuálních kontaktů. Do doby stanovení diagnózy je třeba se vyvarovat pohlavního styku. Jakékoliv snahy o samoléčení či podcenění příznaků může situaci později ze zdravotního hlediska jen komplikovat a napomáhat šíření infekce.

Zdroj: Štork, Jiří a kol.: Dermatovenerologie, Praha: Galén, 2008


Seznam pražských organizací, které poskytují programy primární prevence naleznete ZDE

 

Doporučené lektory PP pro Prahu naleznete ZDE

 

Mapa služeb primární prevence v Praze ke stažení ZDE

 

Vybrané internetové poradny zaměřené na rizikové chování naleznete ZDE

 

Odkazy na stránky zaměřené na rizikové chování naleznete ZDE

 


 

 
Facebook Image
Anketa
Souhlasili byste se zavedením školních uniforem na základních školách?