Home Agrese a šikana
wellness centrum san antonio cialis koupit Patio drogy metairie la
seznam článků
Agrese a šikana
vymezení pojmu šikana
Co odlišuje šikanu od škádlení?
Osobnost agresora
Osobnost oběti
Stádia šikanování
Rozpoznání šikany
Následky šikanování
Schéma první pomoci v počátečních stádií šikany(Kolář, 2005)
Metodický pokyn MŠMT
Organizace, informace
Všechny strany

 

sikana_250px

 

 

Agrese (z latiny ad-gredior, přistoupit blízko, napadnout) je v psychologicko-sociologickém pojetí takové chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agrese může být obrácena i proti vlastní osobě (sebepoškozování, sebetrýznění, suicidální chování) Šikanu (pouze jednu z podob agresivního chování) můžeme definovat jako násilné ponižující chování jednotlivce nebo skupiny vůči slabšímu jedinci, který se nemůže této situaci vyhnout a není schopen se jí účinně bránit.U šikany jde o závažnou agresivní poruchu chování, u kterého dochází k porušování sociálních norem a které je spojeno s násilným omezováním základních lidských práv. Chování, v němž se objevují prvky šikany, lze sledovat už ve středním školním věku. Šikana má s rostoucím věkem stoupající tendenci a má většinou charakter fyzického násilí nebo vydírání.

 

 


 

Základní definice: šikana je úmyslné a opakované fyzické i psychické ubližování slabšímu jedinci (skupině) silnějším jedincem (skupinou).

 

Vymezení pojmu:

Právní řád České republiky definici neuvádí. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy vymezilo šikanu takto: "Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či ponižování. Může mít i formu sexuálního obtěžování a zneužívání. Šikana se projevuje i v nepřímé podobě jako nápadné přehlížení a ignorování žáka či žáků třídní nebo jinou skupinou spolužáků."

 


 

V zásadě se dá říci, že škádlení je zábavou pro obě zúčastněné strany. Šikanou se však baví jen agresor, šikanovaný se cítí zraněný a ponížený.

 

Další znaky odlišující šikanu od škádlení:

  • Šikana je záměrná
  • Opakuje se (ne vždy)
  • Většinou probíhá dlouhodobě
  • Agrese je samoúčelná
  • Útoky jsou obětem nepříjemné
  • Projevuje se nepoměr sil

 

Osobnosti šikanujících dětí - agresorů - (ať už se navenek projevují jakkoli různě) mívají několik typických charakterových znaků:

  • snaha dominovat a ovládat okolí
  • kladný vztah k projevům agrese (tyto děti bývají většinou tělesně zdatné)
  • sklony k sadismu, sobectví a sebestřednosti
  • nedostatek morálního cítění, absence pocitů viny, lítosti
  • nedostatek sebereflexe (zasloužený trest vždy vnímají jako křivdu)

 

Typy iniciátorů šikanování

1. typ - hrubý, primitivní, impulsivní, se silným energetickým přetlakem, kázeňskými problémy - narušeným vztahem k autoritě, někdy zapojený do gangů páchajících trestnou činnost.
Vnější forma šikanování
Šikanuje masivně, tvrdě a nelítostně, vyžaduje absolutní poslušnost, používá šikanování cíleně k zastrašování ostatních
Specifika rodinné výchovy
Častý výskyt agrese a brutality rodičů. jakoby agresoři násilí vraceli nebo ho napodobovali

2. typ - velmi slušný, kultivovaný, narcisticky šlechtěný, sevřený, zvýšeně úzkostný, někdy i se sadistickými tendencemi v sexuálním smyslu.
Vnější forma šikanování
Násilí a mučení je cílené a rafinované, děje se spíše ve skrytu, bez přítomnosti svědků
Specifika rodinné výchovy
Časté uplatňování důsledného a náročného přístupu, někdy až vojenského drilu bez lásky

3. typ - “Srandista”, optimistický, dobrodružný, se značnou sebedůvěrou, výmluvný, nezřídka oblíbený a vlivný.
Vnější forma šikanování
Šikanuje pro pobavení sebe i ostatních, patrná snaha vypíchnout “humorné” a “zábavné” stránky
Specifika rodinné výchovy
Nezaznamenal jsem významnější specifika, pouze v obecnější rovině je přítomna citová subdeprivace a absence duchovních a mravních hodnot v rodině

 


 

V případě oběti šikany se dají vysledovat určité rysy v chování a jednání těchto obětí, které agresoři umí velmi dobře vycítit a zcela efektivně využít pro své cíle:

  • fyzická odlišnost (děti tělesně slabé, handicapované, obézní, děti s jinou barvou pleti...)
  • socio-ekonomická odlišnost (děti ze sociálně slabých rodin, které si nemohou dovolit koupit věci, které mají ostatní, nemohou trávit volný čas jako vrstevníci, nemohou se značkově oblékat..)
  • psychická odlišnost (viditelná bojácnost, nízká sebedůvěra, sebekritičnost, přecitlivělost, ale také různá míra inteligence - jak výrazně snížená, tak i vysoce nadprůměrná)

 

Pro správný přístup při vyšetřování šikany a jejím řešení je třeba zjistit, v jakém stádiu se šikany se skupina (třída) nachází. Zatímco první dvě stádia může řešit škola sama, v pokročilejších stádiích je nutné obrátit se na odborníky.

 

1. stádium: zrod ostrakismu
Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen skupiny necítí dobře. Je neoblíben a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet „drobné“ legrácky apod. Tato situace je již zárodečnou podobou šikanování a obsahuje riziko dalšího negativního vývoje.

2. stádium: fyzická agrese a přitvrzování manipulace
V zátěžových situacích, kdy ve skupině stoupá napětí, začnou ostrakizovaní žáci sloužit jako hromosvod. Spolužáci si na nich odreagovávají nepříjemné pocity - například z očekávané těžké písemné práce, z konfliktu s učitelem nebo prostě jen z toho, že chození do školy je obtěžuje. Manipulace se přitvrzuje a objevuje se zprvu ponejvíce subtilní fyzická agrese.

3. stádium (klíčový moment): vytvoření jádra
Vytváří se skupina agresorů, úderné jádro“. Tito šiřitelé „viru“ začnou spolupracovat a systematicky, nikoliv již pouze náhodně, šikanovat nejvhodnější oběti. V počátku se stávají jejich oběťmi ti, kteří jsou už osvědčeným objektem ostrakizování. Jde o žáky, kteří jsou v hierarchii nejníže, tedy ti „slabí“.

4. stádium: většina přijímá normy
Normy agresorů jsou přijaty většinou a stanou se nepsaným zákonem. V této době získává neformální tlak ke konformitě novou dynamiku a málokdo se mu dokáže postavit. U členů „virem“ přemožené skupiny dochází k vytvoření jakési alternativní identity, která je zcela poplatná vůdcům. I mírní a ukáznění žáci se začnou chovat krutě – aktivně se účastní týrání spolužáka a prožívají při tom uspokojení.

5. stádium: totalita neboli dokonalá šikana
Násilí jako normu přijímají všichni členové třídy. Šikanování se stává skupinovým programem. Obrazně řečeno nastává éra „vykořisťování“. Žáci jsou rozděleni na dvě sorty lidí, které jsem pro přehlednost označil jako „otrokáře“ a „otroky“. Jedni mají všechna práva, ti druzí nemají práva žádná.

 


 

Prvním úkolem rodičů i učitelů je šikanu rozpoznat, být vnímaví k jejím nenápadným signálům. Většina obětí šikany se snaží svou situaci co nejdéle udržet v tajnosti, bojí se někomu svěřit. Důvody pro to mohou být různé (strach z odplaty agresorů, strach z reakce rodičů, stud dítěte za své postavení, ponížení, pocit, že mu nikdo nebude věřit, že ztratí své poslední kamarády, když bude žalovat apod.). Pokud tedy chceme zjistit, zda se dítě nestalo obětí šikany, musíme se na ně aktivně zaměřit. K podezření mohou vést jakékoli odlišnosti, změny v jeho dosavadním chování či v chování jeho blízkého okolí. 
 

Nepřímé ukazatele:

  • chování nebo vzhled dítěte
  • strach jít ráno do školy
  • záškoláctví
  • opakované bolesti hlavy či břicha
  • zhoršení prospěchu ve škole
  • ztráta zájmu o učení
  • porucha soustředění
  • pobývání v blízkosti učitelů
  • ustrašené vystupování
  • pozdní návraty ze školy
  • návraty s poškozeným a ušpiněným oděvem
  • dítě se vrací ze školy vyhladovělé
  • modřiny, odřeniny bez věrohodného vysvětlení
  • opakovaná ztráta peněz či osobních věcí
  • dítě žádá o peníze pod různými záminkami
  • špatné usínání, noční můry
  • smutná nálada
  • apatie, někdy naopak nezvyklá agresivita

Přímé ukazatele:

  • chování okolí vůči dítěti
  • úmyslné ponižování
  • hrubé žertování a zesměšňování
  • nadávky
  • neustálé kritizování a zpochybňování
  • poškozování a krádeže osobních věcí
  • poškozování oděvu
  • výsměch
  • pohrdání
  • omezování svobody
  • bití, kopání, jiné tělesné napadání

 

 

Psychické následky

  • frustrace sociálních potřeb oběti
  • snížená schopnost navazovat a udržovat vztahy
  • nízké sebehodnocení (jedinec v minulosti vystavený šikaně neusiluje o lepší společenskou pozici, nýbrž má tendenci stát se outsiderem ve všech skupinách)
  • špatný vztah ke škole a k lidem
  • stálé napětí, špatná nálada a smutek
  • úzkostné stavy, strach vedoucí k poruchám spánku, zvýšené únavnosti a neúspěchům ve studiu i v soukromém životě

 

Zdravotní následky

  • úrazy způsobené vzájemným násilím (zlomeniny, pohmožděniny, otřesy mozku .)
  • totální vyčerpání organismu (pokud šikana trvá měsíce a roky)
  • rozvoj psychosomatických onemocnění (např. astma, alergie, poruchy trávení, poruchy spánku, bolesti hlavy)
  • zvýšený krevní tlak v důsledku vysoké hladiny stresových hormonů v krvi
  • zvýšené riziko kardiovaskulárních nemocí v dospělosti

 

Sociální následky

  • zhoršení prospěchu (jak u oběti, tak u agresora)
  • členství v rizikových partách
  • horší využívání vlastních (duševních) schopností - nízké vzdělávací ambice
  • kriminální jednání
  • zvýšené riziko rozvoje dalších sociálně patologických jevů u agresorů v dospělosti (výrazně více konfliktů se zákonem, kriminalita, u děvčat krutost k vlastním dětem, prohloubení deficitu mravního a duševního vývoje, narušený charakter, antisociální postoje)
  • ztráta iluzí o společnosti, která by měla každému člověku zajistit ochranu proti jakékoli formě násilí
  • narušení mravních a morálních postojů

 

 


 

1. Odhad závažnosti - stádia onemocnění skupiny a rozpoznání, zda nejde o neobvyklou formu šikanování - Stádia šikanování
2. Rozhovor s informátory a oběťmi
3. Nalezení vhodných svědků
4. Individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky
5. Ochrana oběti
6. Rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi nimi
7. Výchovná komise
8. Rozhovor s rodiči oběti
9. Práce s celou třídou

 

 

Zdroj:

http://www.minimalizacesikany.cz/

http://www.urazydeti.cz/download/publikace_rizikove_chovani.pdf

http://cs.wikipedia.org/wiki/Agrese

Kolář, Michal: Bolest šikanování, Portál, 2005, ISBN: 80-7367-014-3

 


 

Dne 2. 7. 2013 byl schválen Metodický pokyn k řešení šikanování na školách a školských zařízeních, č. j. MSMT-22294/2013-1.

Jeho znění naleznete ZDE

V PŘÍLOZE Metodického pokynu k řešení šikanování na školách naleznete informace týkající se:

- Přímé a nepřímé varovné signály šikanování
- Zkrácený popis stadií šikanování (Kolář, 2011)
- Možná informace pro rodiče o programu školy proti šikaně
- Doporučené znění textů ve školním řádu pro problematiku šikanování
- Literatura, webové stránky, kontakty

 


 

Seznam  pražských organizací, které poskytují programy primární prevence naleznete

ZDE

 

Doporučené lektory PP pro Prahu naleznete ZDE

 

Mapa služeb primární prevence v Praze ke stažení ZDE

 

Vybrané internetové poradny zaměřené na rizikové chování naleznete ZDE

 

Odkazy na stránky s problematikou šikany naleznete ZDE